Navigace

Obsah

KRONIKA 1941-1950

ROK 1941

Nejstarší občanka – 16. dubna zemřela nejstarší občanka Boršic paní Josefa Bilíková z č. 147 ve věku 103 let.
Zatčení gestapem – 19. 5. 1941 zatklo gestapo učitele Ignáce Bilíka z č. 219, 22. 5. zatklo Františka Gabriela z č. 54. 17. 5. zatklo Josefa Závodu z č. 294, Antonína Kořínka z č. 215, Václava Strašáka z č. 9, Josefa Pavlínka z č. 109.

ROK 1942

Primice – 12. června 1942 měl zde první primiční mši svatou novokněz Josef Kropáč z č. 203.
V roce 1942 se narodilo 40 dětí, zemřelo 18 občanů, sňatků bylo uzavřeno 14.

ROK 1943

Zatčení - v lednu 1943 Němci odvlekli celou rodinu Josefa Seidlera, majitele hostince Herberk do koncentračního tábora a s nimi ještě další dvě rodiny, které u nich bydlely. Byly to židovské rodiny. Žádný z nich se z koncentračního tábora již nevrátil.
Ovocná školka – byla zřízena na stráni zv. Pastvisko, byla to okresní ovocná školka o výměře 140 a. Okresní úřad si toto pronajal na 25 let za 25 tisíc Kč. Byly tam vysázeny ovocné stromky všeho druhu a také vinice o 1 600 sazenicích.

V roce 1943 se narodilo 36 dětí, zemřelo 23 občanů a sňatků bylo uzavřeno 9.

ROK 1944

Úmrtí - 27. března zemřel ve věku 80 let řídící učitel v.v. Josef Smýkal z č. 42. Byl zakladatelem hasičského sboru a jeho prvním předsedou. Byl také prvním obecním kronikářem. Psal od roku 1925 do roku 1940.
Smršť – přehnala se přes Boršice 14. června 1944 a napáchala mnoho škody. Mnoho ovocných stromů bylo polámáno, vyvráceno a poškozeny střechy.
Krupobití – 30. června 1944 v poledne se snesla nad Boršicemi silná bouře s krupobitím. Úroda byla poškozena.
Zatčení studenti – 5. června 1944 byli v Praze zatčeni gestapem boršičtí studenti – Josef Bilík z č. 219 a Josef Cukr ze mlýna Sovín. Z Pankráce byli odvezeni do koncentračního tábora Terezín.

Černé ceny – rostly do velkých rozměrů, obilí – pšenice – 100 kg – 1-2 tisíce Kč, mouka 1 kg – 30-40 Kč, 1 kg sádla – 1 200 Kč, vejce – 10-15 Kč, slivovice – 1 litr – 1 200 Kč, jedna cigareta – 6-10 Kč. Většinou se dělal směnný obchod, za potraviny dostal prádlo, boty, šaty, zlato a jiné věci.
Nový kaplan – 1. září 1944 nastoupil do farnosti nový kaplan P. Alois Ličko, ze Staré Bělé, odešel 10. 3. 1945. 1. října nastoupil též nový kaplan P. Alois Mikuláštík.
Úmrtí faráře – 28. září 1944 zemřel farář boršický P. Josef Hut, ve stáří 63 let. V Boršicích byl kaplanem v letech 1921 – 1927. Farářem zde byl jmenován 17. 3. 1932, pochován je na místním hřbitově.

V roce 1944 se narodilo 38 dětí, zemřelo 19 občanů a sňatků bylo uzavřeno 15.

ROK 1945

Byl to historický rok. V lednu se přihlásila tuhá zima, byly silné mrazy a mnoho sněhu. Již začátkem roku bylo zřejmé, že válka přichází do poslední fáze. Přesuny německého vojska a obranné práce tomu nasvědčovaly. 10. února přijel do Boršic pracovní vojenský oddíl , který dělal zákopy a protitankové jámy. Nejdřív zryli břeh potoka /od Zápotočí/, nahradili silnými kládami mosty a připravili je k vyhození. Nad Boršicemi k Tučapům prokopali silnici v šíři 8 metrů a v hloubce 6 metrů, tam pak udělali provizorní most, který pak měl být zničen. Při všech těchto pracích museli občané pomáhat.13. února přijel do Boršic oddíl maďarského vojska na zotavenou, ubytovaní byli v dolní škole i v rodinách. Chovali se slušně a 24. března odešli směr na Slovensko.

Příchod nového faráře – 6. března nastoupil do funkce faráře v Boršicích P. Petr Crhák, rodák ze Stříbrnic. Uvítací slavnost byla zakázána, v úřad jej uvedl děkan z Uherského Hradiště.

Příjezd německého dělostřelectva

12. dubna přijelo německé dělostřelectvo a postavilo děla na hřišti.

13. dubna bombardovalo letectvo staroměstský cukrovar, kde zahynulo hodně lidí.

15. dubna se roznesla zpráva, že Němci berou všechny zdravé muže. Během hodiny nebylo v dědině ani jednoho muže a chlapce. Zásobení vším utíkali do polí a večer se vraceli domů. Na Bílou sobotu se valily kolony aut, vozů a oddílů německého vojska, ustupovali po silnici směr Uh. Hradiště – Brno. Týden před osvobozením přišli do Boršic vojáci oddílu SS. Byli to chlapci do 20 let. Konali poslední zajišťovací práce. Při ústupu měli vyhodit mosty v dědině a v Raškouně. Tyto oddíly SS byli nejvěrnější vojáci Hitlera a šli vždy poslední.

24. dubna přejela přes Boršice část tankové brigády, směrem na Kyjov. Měli napadnout Rusy, ale byli napadeni „hloubkovými letci“ a zničeni.

26. dubna shodilo ruské letectvo blízko obce 6 bomb hned za chalupami /nad Kluďákovým/. A to už se blížila fronta od Veselí a Bzence. Občané vše schovávali, zakopávali do skrýší a bunkrů, sklepů a zásobili se jídlem a šatstvem. Vlaky jezdili jen do Nedakonic, ale i tam už odstřelovali dráhu. V Boršicích prozatím panoval klid. Pracovalo se i na poli, ale bylo to již nebezpečné, střely hvízdaly vzduchem. Němci byli zelezlí v bunkrech. Letadla přeletovala nad dědinou, ale nebombardovala.

28. dubna už lidé nevycházeli, protože střely z kulometů dopadaly na dědinu, Radovany a Trávníky. Navečer se spustil velký liják a Němce vypudil z bunkrů, voda je zaplavila. V noci byl klid.

29. dubna do rána opustili Němci Boršice, nic nepoškodili. Kolem 5. hodiny ranní se už objevovali od Polešovic a Tučap vojáci – Rumuni. Na domě Václava Marečka č. 418 /na Poustkách/ zavlál bílý prapor, že v obci již není Němců. Na věži byla hned vyvěšena státní vlajka a zazněly zvony, pro radost, že je všemu konec. Ale nebyl, Němci znovu zaútočili a nastal zmatek. Granáty dopadaly na náves, kde byli lidé. Jeden granát dopadl před dveře domu Jana Svobody č. 393 /za potokem/, ten stál za dveřmi a střepina jej zabila. Byl jedinou obětí. Tyto přestřelky trvaly až do večera, kdy Rumunům přijelo na pomoc dělostřelectvo od Tučap a útok Němců byl zastaven. /Tento den pokáceli Rumuni i památné lípy u kříže za Raškounem/.

30. dubna byla ještě dopoledne slabá dělostřelecká palba na Boršice. Občané pomáhali odklízet dráty a zbytky. Raněné vozili do Polešovic, kde bylo obvaziště. Za bojů o Boršice padlo v neděli 29. dubna 1945 pět rumunských vojáků, kteří byli pochováni na místním hřbitově. Položili své životy daleko od domova za naše osvobození.

V úterý 1. května 1945 se konal pohřeb tragicky zemřelého Jana Svobody z č. 393, za velké účasti občanů. Měl 47 let.

Rozpuštění obecního zastupitelstva

3. května 1945 se sešli zástupci dělnictva v Boršicích v domě Josefa Durníka č. 238 /Trávníky/. Jednalo se o ustavení prozatimního národního výboru. Národní výbor byl ustaven a obecní zastupitelstvo rozpuštěno. Na ustavující schůzi bylo 4. května 1945 zvoleno předsednictvo a členové komisí.

Národní výbor měl 24 členů a to v zastoupení: KSČ 7 členů, ČSL 6 členů, Sociál. dem. strana 4 členy, Nár. social. strana 3 členy, Zástupci polit. vězňů 3, bezpartijní 1.

Předsedou MNV se stal: Tomášů Silvestr č. 377 /KSČ/, I. náměstek Taťák Petr č.92 /ČSL/, II. náměstek Herman Dominik č.110 /KSČ/. Toto složení se ale koncem roku – 23. října měnilo. Tomášů Silvestr se vzdal funkce předsedy. Jeho nástupcem se stal Taťák Petr. Obecní tajemník Josef Pavlínek odešel do výslužby, jeho nástupcem se stal Alois Dvouletý z č. 356.

Den vítězství – 9. květen
Všude nastala radost, také v Boršicích se oslavovalo. Oprášily se kroje, průvod se odebral do kostela a pak na náves, kde se slavilo. Ten den byla vesnice jedna velká rodina.

Občané Boršic, kteří byli obětí gestapa – vrátili se po osvobození:


V koncentračních táborech zahynuli:


Zahraniční vojáci:

Oba jmenovaní utekli za hranice v r. 1939. Rudolf Pavlínek se vrátil 20. července 1945, Stanislav Mikula 25. září 1945.
Primice - 7. července se konala první primiční mše svatá novokněze Josefa Bilíka z č. 219, za velké účasti občanů a lidí z okolí.
50. leté jubileum hasičského sboru
V neděli 20. srpna 1945 oslavil Dobrovolný hasičský sbor v Boršicích 50 let od svého založení /Dobrovolný hasičský sbor v Boršicích založen v měsíci dubnu 1894/. Při tom byla posvěcená nová motorová stříkačka, která stála 35 tisíc Kč. 15 tisíc zaplatil sbor a 20 tisíc obec. Této slavnosti se zúčastnili sbory z okolních vesnic, krojovaná mládež a ostatní. Pan farář stříkačku posvětil, kmotrou byla paní Marie Zámečníková z č. 57 /hostinská/.

V roce 1945 se narodilo 40 dětí, zemřelo 27 občanů a sňatků bylo uzavřeno 20.

ROK 1946

První odvody – 15. dubna se konaly první odvody ročníku 1924 v Uh. Hradišti. Odvedeno bylo 15 chlapců.
Otevření družstevní prodejny – 25. dubna byla otevřena v domě Františka Kropáče č. 203 prodejna družstva, zvaná „Slovácká svépomoc“ z Hodonína. Z důvodů, že místní obchodníci předražovali zboží. Zde bylo zboží levnější a kvalitnější. Zakládajících členů bylo 96, podíl 300,- Kč, odměna 2 % z nákupu.
Volby - v r. 1946 - 26. května se konaly volby do národního výboru a to v hostinci u Dvouletých a ve spolkové místnosti místní záložny. Kandidovaly čtyři politické strany. Ve voličských seznamech bylo zapsáno 1 254 voličů. Volilo 1 167 voličů. Jednotlivé politické strany obdržely: KSČ 303 hlasy, ČSL 579, Sociál. demokraté 156, Národní socialisté 126 hlasů.
23. června 1946 byla ustavující schůze MNV a volba předsednictva, celkem 24 členů bylo v zastupitelstvu.
Zvoleni byli:

Toto složení zůstalo až do února 1948.

Zboží i ošacení bylo na příděl tj. na lístky. Zemědělci měli povinné dodávky – pšenice, žito, ječmen, oves, hovězí a vepřové maso /dobytek/, mléko, vejce, brambory, seno i sláma. Odevzdával ten, který obdělával více než 1 ha.

V roce 1946 se narodilo 33 dětí, zemřelo 24 občanů a uzavřeno bylo 21 sňatků.

ROK 1947

Rok 1947 byl mimořádně suchý, úroda nebyla velká. Byla krutá zima, málo sněhu.
Poradna pro matky - byla zřízena poradna pro matky a děti v domě č. 170 /dříve hostinec "Herberk", nyní zdravotní středisko/ v 1. poschodí, vždy ve čtvrtek.
Odvody – 18. dubna bylo odvedeno 14 chlapců z ročníku 1925.
Stavba schodiště ke kostelu – 3. května 1947 se započalo se stavbou nového schodiště ke kostelu. Vedoucím stavby byl Taťák Vojtěch z č. 257. Plány provedl Josef Pavlínek z č. 109. Celkový náklad činil 300 tis. Kčs, z toho 78 tis. Kčs provedení práce zdarma. Při té příležitosti byla i přemístěna socha sv. Antonína z levé strany schodiště na pravou, kde je dodnes. Během měsíce září 1947 byla celá stavba schodiště hotová.
Primice – v sobotu 2. srpna přijel do svého rodiště Josef Cukr z č. 450, aby 3. srpna sloužil svou první primiční mši svatou. To byly poslední primice v Boršicích až do roku 2002.

V roce 1947 se narodilo 35 dětí, zemřelo 23 občanů a uzavřeno bylo 14 sňatků.

ROK 1948

Rozpuštění národního výboru – se stalo 29. února 1948 z nařízení ministerstva vnitra. Novým předsedou se stal Dominik Herman z č. 110 (KSČ).
Obecní rozhlas – začátkem března 1948 bylo započato s instalací obecního rozhlasu. Sloupy byly dovezeny z Bystřice pod Hostýnem. Ústřednu a ampliony dodala firma Kyselák z Otrokovic. V dubnu byl rozhlas dán do provozu, hodnota 215 tisíc Kč.
Rada a členové nár. výboru – 25. března 1948, po návrhu akčního výboru a schválení okr. nár. výboru byla jmenována nová rada nár. výboru a členů nár. výboru. Celkem 24 členů (KSČ, ČSL, Nár. social.) Zvoleni byli:

Odhalení památníku II. svět. války - na počest 3. výročí osvobození obce a ukončení II. svět. války byl odhalen pomník 5 rumunským vojákům, kteří padli při osvobozování obce. Pomník je na hřbitově a 9. května 1948 jej odhalil major Kostelníček, za účasti členů nár. výboru, složek NF, mládeže a občanů.
Otevření mateřské školy - 9. května 1948 po odhalení památníku na hřbitově se všichni sešli u dolní školy zv. "Bašta", kde byla po rekonstrukci upravena a zřízena mateřská škola. Ředitelkou byla jmenována Cyrilka Komínková z Mistřic, později provdaná Heliová.

V roce 1948 se narodilo 16 dětí, zemřelo 16 občanů a uzavřeno bylo 17 sňatků.

ROK 1949

Změna na poště – 1. července 1949 odešla do výslužby paní Ludmila Petříková – pošmistrová. Působila zde 11 let. K tomuto dni nastoupila paní Marie Čubová ze St. Města.
Zrušení potrav. lístků – dnem 1. října 1949 byly zrušeny potravinové lístky – na chleba, mouku, veškeré mlýnské výrobky. Ostatní dosud platily.
Válcování silnic a kanalizační práce – během měsíce listopadu a prosince 1949 provedla okr. správa silnic opravu silnice Nedakonice – Boršice – Stříbrnice. Zároveň se prováděla práce na pokládání kanalizace při silnici k Tučapům, v Raškouně v hodnotě díla 150 tisíc Kč.
Hodiny - v roce 1949 byly také zakoupeny a instalovány samočinné rozsvicující hodiny pro veřejné osvětlení – 11. 500,- Kč.

V roce 1949 se narodilo 22 dětí, zemřelo 17 občanů a uzavřeno bylo 18 sňatků.

ROK 1950

Platnost zákona o matrikách – dnem 1. ledna 1950 vešel v platnost zákon o občanském sňatku a o matričních úřadech. Od toho dne převzaly všechny matriky národní výbory. Matrikářem byl zvolen Alois Dvouletý, tajemník MNV. Občanský sňatek byl povinný, církevní sňatek mohl být uskutečněn až po občanském. Občanský sňatek prováděl předseda MNV Herman Dominik. Oddací síň byla ve spolkové místnosti důstojně vybavena nákladem 80 tisíc Kčs.
Promoce – 22. ledna 1950 byl na Vysoké škole veterinární v Brně promován na doktora veterinární medicíny František Gabriel, č. 54.
Sčítání lidu – ke dni 1. března 1950 bylo provedeno sčítání lidu.
Celkem obyvatel 1 900, mužů 920, žen 980, z toho dětí do 4 let 140, 4 - 6 let 120, 6 - 14 let 260. Z toho 330 osob, které pracují mimo obec. Počet domů 450, z toho přízemních 442, jednopatrových 8.
Rezignace funkcionářů MNV – 11. dubna 1950 se vzdali svých funkcí členové rady MNV a 13. dubna i jejich předseda Herman Dominik. Do funkce předsedy MNV byl okresním akčním výborem pověřen člen rady Josef Janík, č. 137.
Ustavující schůze MNV – se konala 27. 5. 1950 v sále u Dvouletých. V tento den složili slib členové nového akčního výboru nár. fronty, zvoleného 19. 4. 1950, jejímž předsedou se stal Stanislav Soják, č. 71 (KSČ).

Družstevní prádelna – 23. srpna 1950 byl zahájen provoz v nové prádelně (družstevní), v bývalé kovárně Antonína Krsičky, č. 374. Byla zřízena nákladem 60 tisíc Kčs.
Výbor Jednotného zemědělského družstva – 17. prosince 1950 byl utvořen přípravný výbor JZD v Boršicích. Přihlásilo se 23 členů s výměrou 18 ha orné půdy. Přebrali k obdělávání i farskou půdu ve výměře 10 ha. Předsednictvo: František Čuma č. 244, Jan Šimon č. 354, Josef Janík č. 137, Kliment Skupina č. 99, Kliment Gabriel č. 425, Františka Žáková č. 20, Stanislav Soják č. 71.
Promoce – 28. prosince 1950 byl na Lékařské fakultě v Brně – Masarykova univerzita, promován na doktora veškerého lékařství boršický občan Bernard Franta z č. 308.