Historie

První písemná zmínka o Boršicích je z roku 1220. Dokumentem, v němž se o Boršicích mluví, je listina olomouckého biskupa Roberta ze srpna roku 1220 určená velehradskému klášteru. Biskup v ní potvrzuje darování desátků ze všech vesnic a dalšího majetku, který klášter vlastní nebo bude v budoucnu vlastnit. Mezi 21 výslovně jmenovanými vesnicemi jsou uvedeny i Boršice (Borsiz).

Z výčtu vesnic zmíněné listiny však nevyplývá nic bližšího o starších osudech obce. Tento otazník nám poodhaluje falsum z poloviny 13. století (dříve mylně kladené k roku 1202), podle nějž Boršice koupil markrabě Vladislav za 50 hřiven stříbra od rytíře Přibyslava a daroval je klášteru. Znamená to, že vesnice existovala nejpozději na konci 12. století a byla zřejmě kolonizačního založení.

Význam Boršic byl před husitskými válkami potvrzen vznikem farnosti a kostela. Po přepadení Velehradu husity z Uherského Ostrohu 12. ledna 1421 byl jimi boršický kostel na zpáteční cestě vyloupen a vojsko zabilo i faráře, který se ukrýval ve vinohradech na "Hradové". Tento útok byl jen nepatrnou předzvěstí toho, co následovalo v 17. století za tureckých válek. Ves byla několikrát vypálena a zdevastované usedlosti bylo možné jen ztěží udržovat. Obdobně jako na dalších panstvích docházelo ke sbíhání poddaných a značné migraci obyvatel.

Vesnice byla později postupně obnovena přílivem nových lidí, jejichž počet během jednoho století stoupl na 907 osob.

Tak jako další obce na klášterním majetku byly i Boršice známy svým vinařstvím. Tradice vinařství se dostala i do znamení na obecní pečeti. V roce 1820 dosáhly Boršice počtu 237 domů (jejich číslování bylo zavedeno za Josefa II.) Po správních reformách roku 1850 byly Boršice začleněny do politického a soudního okresu Uherské Hradiště.